Rozbor díla: Romeo a Julie

Nová státní maturita z češtiny obsahuje kromě didaktického testu a slohové práce tak trochu netradiční literární část. Dříve to bylo u literatury tak, že jste se zkrátka nabiflovali jednotlivá období české i světové literatury, přečetli si pár položek z povinné četby, naučili se autory a něco o jejich životech. Teď je to ale jinak. Ministerstvo školství chce, aby studenti středních škol více četli, proto se úspěšnost na složení literární části zakládá hlavně ze čtení. V nižší úrovni je dvacet knih a ve vyšší (tuším) čtyřicet. Místo rozebírání období je u literární maturity hlavní části "pitvání se" v knize, rozebírání děje, jejich jazykových a tematických částí... Povídání o jejím autorovi a následně období, ve kterém tvořil, už je jen jakýmsi "doplňkem". 

Seznam knih k maturitě se samozřejmě na každé škole liší, nicméně většinou jen o pár položek, takový ten "základ" je, myslím, všude stejný. A do toho základu podle mého názoru rozhodně patří tradiční renesanční dílo Romeo a Julie od mistra Shakespeara.

(Pozor! Samotný rozbor vám k výborné u matury rozhodně nestačí. Proto jakékoliv reklamace jsou předem zamítnuty.)

Rozbor díla: Romeo a Julie (William Shakespeare)

Divadelní hra Romeo a Julie měla premiéru v roce 1595. Jedná se o milostnou tragédii, patrně jeden z nejznámějších milostných příběhů v historii světového dramatu.

- hra byla poprvé uvedena v divadle The Globe v Londýně

- přeložil např. Z. Urbánek, J. V. Sládek

- vrchol renesanční literatury

- poezie i próza

Děj

Celý příběh se odehrává v severoitalském městě Verona, kde žijí dva významné rody – Kapuleti a Montekové. Mezi nimi se již léta táhne dávný spor. Děj příběhu začíná popisem střetu mezi Monteky a Kapulety na veronském náměstí, který ukončí až vévoda Eskalus. Těmito vyhrocenými spory je mezi oběma rody je naplněno celé první jednání tragédie. Pak se ale začne městem šířit zpráva, že u Kapuletů bude velký maškarní ples a při této příležitosti má být oznámeno zasnoubení Kapuletovy dcery Julie s Parisem.

To se dozví Romeo Montek a se svými dvěma druhy Merkuciem a Benvoliem se rozhodně navštívit ples, ačkoliv se koná v domě úhlavních nepřátel. Romeo tam pod rouškou masky skutečně pronikne a ocitne se na bále, kde jsou všichni známí a příbuzní rodiny Kapuletů. Juliin bratranec Tybald však Romeo pozná a chce ho zostudit tím, že vyprovokuje bitku za to, že si dovolil vstoupit na ples nepozván. Starý Kapulet ale jeho počínání zastaví s tím, že nechce skandál po celé Veroně.

Romeo tedy zůstává na plese, kde spatří Julii. Zdá se mu překrásná a tvrdí, že doposud nepoznal lásku, dokud nespatřil tuto ženu. I Julie je Romeem okouzlena. Ples ale brzy skončí. Oba milenci však na sebe musí stále myslet, a tak Romeo navštíví v noci tajně zahradu Kapuletů a pěje milostné ódy u Juliiny ložnice, i když tím značně riskuje. Julie poznává, že jeho láska je opravdová.

Hned druhý den pak milence tajně oddá otec Vavřinec, který mladou dvojici podporuje i přes vzájemnou nenávist jejich rodin. Na scénu se pak ale vrací Tybald Kapulet, který ještě v den svatby vyprovokuje rvačku mezi mladými Monteky a Kapulety. V té Tybald zabije Romeova nejlepšího přítele Merkucia a Romeo pak v návalu zloby zabije Tybalda. Za to je ale vzápětí soudem vyhoštěn z Verony a odchází do Mantovy.

Ještě před odjezdem však Romeo vyznává svou nekonečnou lásku Julii. Druhý den ale starý Kapulet své již vdané dceři oznamuje, že již zítra bude mít svatbu s Parisem. Když s tím Julie nesouhlasí, otec jí navrhne dvě možnosti: buď svatba s Parisem, nebo ať Julie táhne z domu.

Zoufalá Julie požádá o pomoc otce Vavřince, který vymyslí chytrou lest – sežene nápoj, po kterém bude Julie dvaačtyřicet hodin vypadat jako mrtvá. K Romeovi pošle Vavřinec do Mantovy posla a vyřídí mu, ať si pro Julii přijde do hrobky Kapuletů a oba milenci už pak budou žít navěky spolu.

Nápoj Julii opravdu uspí a ona vypadá jako mrtvá. Když to zjistí Paris, bez váhání pro ni uspořádá pohřeb. O pohřbu se dozvídá Romeo, ke kterému ale shodou náhod nedorazil posel bratr Jan vyslaný otcem Vavřincem. Cestou byl totiž zavražděn. Romeo tedy netušil, že Julie není doopravdy po smrti. Zdrcený žalem už nechce dál žít.

U lékárníka v Mantově si Romeo koupí jed a vrací se z vyhnanství zpět do Verony, aby naposledy políbil svou Julii. Ještě před vstupem do hrobky musí Romeo přemoci Parise a další Kapulety, kteří mu v tom brání. Paris je nakonec zabit, a Romeo konečně vchází k Julii do hrobky. Zoufá nad osudem a její smrtí a vyznává ji svou lásku. Po monolozích a rozloučení se světem vypije Romeo jed, který ho během chviličky otráví. V tom se však nečekaně probouzí Julie ze spánku a spatří mrtvého Romea po svém boku. A protože netouží po ničem jiném, než být se svým milovaným, vezme Romeovu dýku a probodne se.

Smrtí obou milenců skončil spor mezi veronskými rody. Obě rodiny se usmířily a vystavěly zlaté sochy Romea a Julie, které dodnes stojí ve Veroně.

Kompozice

Kompozice celého díla je chronologická a člení se na prolog (ve formě sonetu) a pět dějství. Celý příběh je psán Shakespearovým oblíbeným stylem – pětistopým jambickým veršem (takzvaným blankversem). Blankvers je v Shakespearových dílech typickým jazykovým prostředkem, díky němuž jsou všechna jeho díla jasně rozpoznatelná. Problém pak ale nastává s překladem díla do češtiny – jambický verš se v češtině nedá příliš využít, protože po zvukové stránce tu není shoda. V českých básnických dílech ji však i přesto využíval Karel Hynek Mácha ve své básni Máj.

- gradace

- chronologie

- vztah dějových linií je povětšinou řetězový

- vnitřní výstavba děje:

1) úvod: střet rodu Monteků a Kapuletů

2) zápletka: Romeo se zamilovává do Julie, poznávají se, Julie si má brát někoho jiného

3) vyvrcholení děje: Julie je pohřbena, i když stále žije, Romeo si pro ni má přijet

4) zvrat: Romeo se zabíjí, protože si myslí, že je Julie mrtvá, kvůli čemuž se pak zabije Julie

5) závěr, katastrofa: smrt obou milenců v konečném důsledku, usmíření obou rodů

- dějové napětí: retardace – dlouhé dialogy

Jazykový plán

- psáno ve verších

- Shakespeare používá starý básnický jazyk, nechybí však ani prostá a hovorová mluva (Juliina chůva)

- eufonie (,,Tak si myslím, te ode mne si snad dá říct – ba víc: jsem si jist.”)

- stylově zabarvené

- archaismy

- eufemismy ("ztepilé nožce”)

- metafory; ty používají hlavně mladí milenci

- styl vyprávěcí, dialogy

- věty jednoduché i souvětí, často věty tázací a zvolací, jednočlenné (,,Romeo! Nálado! Blázne!”) i dvojčlenné (,,Zaklínat ho budu, chceš-li.”)

- pojmenování:

a) přímá: antiteze (,,Tak pozdě máme, že už je skoro brzy.”), epiteton (ornans "spící slunce”)

b) nepřímá: metafora (,,Popadni už jednou ten svůj kord za uši!”), personifikace (,,Štěstí se na tě hrne.”), eufemismus, oxymorón (,,A v hrobě bude pokoj.”), synekdocha (,,V minutě je mnoho dnů.”)

c) figury: epizeuxis (,,však Romeo, Romeo nikoli”), epifora (,,Však Romeo, Romeo nikoli: je vyhnán.”)

- řečnické figury: apostrofa (,,Pojď Romeo, ty duše přestrašená.”), řečnické otázky (,,Copak jsem studánka?”)

Tematický plán

- námět: nešťastný osud dvou milenců, kteří pochází ze znepřátelených rodů (spor)

- motivy: láska, vdavky, válka dvou rodů, spory

- srážka vůle jedince s nově vznikajícími mravními hodnotami

- boj mladého člověka o právo rozhodovat si sám o vlastním životě a osudu

- autor si přeje, aby Anglie žila v míru pod vládou humanistických ideálů

- aktuální v každé době je to, že láska spojená s nenávistí plodí jen zlo

- postavy:

Julie – mladá dívka, velmi křehká. Když něco cítí, je to velmi intenzivní. Věří v hlubokou lásku, pro kterou je ochotna udělat cokoliv. Je dost mladá (asi 14 let), a tak není ani divu, že miluje Romea bez nějakého uvědomování si následků.

Romeo – chlapec velmi "přelétavý”, který v Julii najde svou životní lásku. Jedná bezmyšlenkovitě a zaslepeně.

Chůva – je to pravá ruka Julie. Je pro ni skoro jako matka, může jí říct veškerá svá tajemství. Je nakloněna milencům, snad i vzpomíná na své vlastní mládí, a proto je chápe. Mnohdy je ovšem dost chladná, čímž vlastně kompenzuje horlivost mládí. Snaží se jednat jako přítelkyně, ovšem s rozumem rodiče.

Tybald – bratranec Julie, velmi činný a čilý muž ctící své jméno. Snaží se být především úctyhodným mužem, ovšem jeho horlivost v boji a pomsta ho nakonec zabijí. Nenávidí Monteky, ale ke Kapuletům je hodný a milý.

Otec Vavřinec – je to ctihodný muž, který zamilovaným rád pomáhá. Rozmlouvá s nimi a je vlastně jakousi spojnicí, když Romeo a Julie nemohou být spolu. Chytrý a učený muž, který se v každé situaci zachová správně. Jeho postava má zpočátku spíš středověký charakter, ale vyvíjí se v opravdovou renesanční osobnost, která se staví proti nesmyslnosti řádů a opravdu cítí s oběma milenci.

- další postavy: Eskalus, vévoda veronský, mladý šlechtic Paris, Montek, Kapulet – hlavy znepřátelených rodů, Merkucio, Benvolio, Monteková, Kapuletová, ...

- ačkoliv je Romeo zpočátku kurtoazním milencem (Shakespeare byl částečně ovlivněn středověkou literaturou, kde bylo kurtoazní neboli platonické milování velmi časté), v průběhu příběhu se oba dva, Romeo i Julie, vlivem okolností a tvrdé reality světa mění v reálně uvažující osoby, které jsou do sebe opravdu vášnivě zamilovány → obě postavy v příběhu mentálně dozrávají

Inspirace pro dílo

Někteří shakespearologové kladou vznik tragédie Romeo a Julie do počátků Shakespearova působení v herecké skupině lorda komořího. Námět, nešťastný osud dvou milenců, pocházejících ze znepřátelených rodin, je snad starý jako lidstvo samo. S motivem uspávajícího léku se totiž setkáváme už u Xenofonta z Efesu ve 2. století n.l. Další motivy pocházejí například z antické tragédie nebo ze středověké italské pověsti.

Přímé inspirace však existovaly i v Anglii. Především to byla epická báseň Tragický příběh o Romeusovi a Juliettě, napsaná italským mnichem Bondellem a anglicky pak přepsaná Arthurem Brookem v roce 1562. Brookeův příběh má 3000 veršů a Romeus je z rodiny Montagew a Julietta z rodiny Capiletů. Dalším spisovatelem píšícím v té době byl William Painter, který popisoval ve druhém svazku svého díla Letohrad lásku milenců Rhomea a Julietty. Dílo bylo vydáno v roce 1567. Přestože tito i další autoři psali podobná témata, Shakespeare je dokázal zpracovat mnohem lepší formou a právem dodnes náleží k pokladnici světové literatury.