Až budu velká...

 Tak mě napadlo, že bych mohla sepsat všechno, co bych chtěla dělat (a mít) až budu jednou velká, samostatná a krásná. (cha)

 Chci mít rodinu. Sice nejsem tak bláznivá, jako některé mé spolužačky, které mají naplánováno kolik dětí budou mít (nedělám si srandu, některé mají už přesně vymezený počet a vybranou barvu dětského pokoje) a jakého budou pohlaví, ale tak nějak vnitřně vím, že bych ty děti jednou chtěla. Ale mít dítě, vychovávat člověka a v podstatě ho formovat, je podle mého názoru práce natolik zodpovědná, že nevím, jestli si na ní někdy troufnu:). Každopádně chci mít vedle sebe někoho, o koho se budu moci opřít a komu i já budu oporou. (Víte, nechci to zakřiknout, takže si teď klepu na zuby jako divá, ale věřím, že už jsem Ho našla.)

 Chci procestovat celý svět a psát články o všech těch místech a taky je chci fotografovat a po letech o tom napsat knihu.

 Chci chodit na taneční kurzy a ladně se vznášet na parketu. A při tom chci mít stříbrošedé šaty až na zem.

 Chci mít vlastní kavárnu, kde bude útulno a bude se tam vařit na nejlepší káva, na kterou se budou stát několikakilometrové fronty. A chci, aby v té kavárně byla i obrovská skleněná výloha s nadýchanými čokoládovými muffiny a ovocnými dorty.

 Chci vlastnit obchůdek s anglickou módou (second hand), kde se budu mile usmívat na zákaznice, budu jim radit, co jim sluší a sama si vždycky vyberu ty nejlepší kousky:)

 Chci přečíst všechna významná díla české i světové literatury.

 Jednou se chci usadit v obrovském bílém domě (někde na jihu Francie, možná?), který bude mít obrovskou terasu s květináči voňavé levandule. A bude odtud vidět na moře.