Poznámky z češtiny: Světová literatura po roce 45

A je tu další malý příspěvek z mých sešitů, tentokrát z literatury. Tohle je zatím všechno, co jsme probrali od začátku letošního školního roku. Paní profesorka tuhle kapitolu souhrně nazvala světovou literaturou po roce 1945, ale dál než do let 60. jsme se zatím téměř nepodívali. Ale tak třeba to bude někomu k užitku:).

(Jen tak mimochodem, u děl Kerouaka a Styrona mám drobnou poznámku - maturitní otázka. Tyto knihy mám rozpracované poněkud podrobněji. Když nebudu líná, možná je sem taky dodám...)

 (ČÁST PRVNÍ)

VÁLEČNÝ ROMÁN

- téma války je dlouhou dobu hlavním tématem poválečné literatury (a je vlastně aktuální až dosud)

- jednotlivé národy se s tímto tématem vyrovnávají v několika vlnách

- cílem tématu je zobrazit z různých úhlů pohledu člověka ve válce

1) TÉMA – OSVĚTIM, HOLOCAUST, GENOCIDA

- často zpracováváno formou blízkou literatuře faktu, vzpomínkovými knihami nebo publicistickým stylem; knihy bývají často zfilmovány

- Deník Anny Frankové (1947) – o dívce z Amsterodamu, která si o třináctých narozeninách začala psát deník adresovaný své imaginární přítelkyni; Anna Franková byla Židovka, její rodina se skrývala před deportací → dostala se do tábora Bergenbelsen → zemřela tam na tyfus; deník vydal její otec

- Žofie Nalkovská(Polsko) – Medailony - sepsané příběhy a reportáže z polských koncentráků; často velmi otřesné zážitky, např. děti, kteří si hrají na to, co vidí, si v táborech hráli na spalování Židů

- Thomas Kenneally– Schindlerův seznam – skutečný příběh o Oskaru Schindlerovi, podnikateli a členovi nacistického hnutí, který zachránil před deportací do plynové komory 1200 Židů → začal je ale využívat pro těžkou práci; podle citátu z Talmudu: ,,Ten, kdo zachrání jednoho člověka, jako by zachránil celý svět.”; filmové zpracování od Spielberga

- Peter Weiss (Německo) – Přelíčení – proces s Němci v Osvětimi

- Rolf Hochhuth – divadelní hra Náměstek – obžaloba církve, kritika papeže (kvůli tomu, že nevystoupil proti konečnému řešení ,,židovské otázky”; postava kněze, který dobrovolně odchází do koncentráku, aby povzbudil Židy

- William Styron (Amerika) – Sophiina volba (maturitní otázka) – zfilmováno, v hlavní roli Meryl Streep; Styron pocházel z Virginie (v jeho dílech se často vyskytovaly motivy jižanství), studoval literaturu (až po válce), pracoval jako redaktor; často ve svých dílech rozebírá pocity viny a trestu, náměty navazuje na Dostojevského, objevují se zde motivy války a otroctví; napsal romány Ulehni v temnotách, Zapal tento dům nebo Doznání Nata Turnera

2) TÉMA – HIROŠIMA (TZV. "LITERATURA ATOMOVÉ BOMBY”)

- úplně nové téma, které se v literatuře dosud neobjevilo

- film Hirošima, má láska, ke kterému napsala úspěšný scénář Margaret Durasová

- Jóko Óta – japonská spisovatelka jako první reagovala na tuto katastrofu → její díla byla cenzurou zabavena a do roku 1951 nesměla být vůbec vydávána

- téma Hirošima se znovu objevuje v roce 1957 → Jurij Ščerbak – Černobyl

3) TÉMA – VÁLKA V UMĚLECKÉ A DOKUMENTÁRNÍ LITERATUŘE

- spisovatelé se snaží zachytit lidské příběhy, hrdinství i zbabělost obyčejných lidí, sklony k sadismu a kolaboraci

- George Patton – legendární americký generál, napsal paměti Válka mýma očima

- anglický ministerský předseda Winston Churchill – 2. světová válka – šestidílné paměti, za které získal Nobelovu cenu

- opakem takové literatury, která válku kritizovala, byly například Deníky Goebbelse nebo Mein Kampf

Německo

- vznikla skupina 47: sdružování spisovatelů, kteří se snažili navázat na demokratický proud 30. let (klasickým příkladem tohoto směru je Erich Remarque a jeho Vítězný oblouk)

- Heinrich Böll (1917-1985) – nositel Nobelovy ceny, který psal hlavně o pocitech viny a snažil se o celkovou mravní obrodu německého národa i člověka jako jedince; vyskytují se u něj motivy smrti, která je osudová a nelze jí uniknout ("závan” francouzského existencialismu); napsal Vlak dojel přesně, Biliár o půl desáté – zachycení historie jedné rodiny v průběhu padesáti let; je zde ukázána německá tragédie a dopad fašismu na člověka; rodiče dívky Marianny patří ke gestapu, na konci války chtějí, aby celá rodina včetně dětí spáchala sebevraždu → Mariannina matka oběsí jejího malého bratříčka, chce oběsit i ji → ta se nakonec zachrání, adoptuje ji nová rodina, je "převychovávána” na křesťanku

- Siegfried Lenz – Hodina němčiny – o kolaborantech

- Anna Seghers (1900-1983) – román Sedmý kříž – děj se odehrává v koncentračním táboře, odkud uteče sedm vězňů → někteří jsou dopadeni a ukřižováni; hlavní hrdina Heisler je hned na začátku útěku zraněn, plazí se bažinami; velitel koncentráku ale nedokáže všechny vězně pochytat → obrovská vzpruha pro všechny, kteří v koncentráku zůstali, Heislera nikdy nechytli

- Günther Grass – trilogie Plechový bubínek, Kočka a myš, Psí roky

- Lion Feuchtwanger (1884-1958) – měl obrovský rozsah své literární působnosti; napsal Bratři Lautensackové - líčí tu období, kdy se nacisti drali k moci; hlavním hrdinou je podvodný jasnovidec Hanussen → zvýraznění tendence nacismu k iracionalitě – Hitler je uchvácen intuicí, odkazy na prozřetelnost, manipulováním s masami → to ho sbližuje se šarlatánem; Feuchtwanger dál napsal Lišky na vinici, Bláznova moudrost

Amerika

- Joseph Heller – román Hlava 22 – podle paragrafu ,,Pokud si člověk uvědomuje, že je blázen, tak není blázen.”; nesmyslnost volby, řeší se tu malichernosti; hlavním hrdinou je letec, kapitán Yossarin, který obtížně snáší absurditu americké válečné mašinérie → pokusí se dezertovat do Švédska; děj se odehrává na ostrově ve Středozemním moři

- Norman Mailer (1923) – román Nazí a mrtví (1948) – chybí tu klasický hlavní hrdina, hrdiny je celé průzkumné vojsko na Tichomořských ostrovech; naturalistické pojetí, prolínání reality a minulosti ve vědomí postav

Anglie

- James Clavell – Král Krysa – román se odehrává v zajateckém táboře v Japonsku, kde panují obavy a napětí; je zde popsán konflikt morálky a schopnost člověka přizpůsobit se a využít každou situaci → například King, kterému se přezdívá Král Krysa, si ve vězení zařídí krysí farmu a vyšvihne se díky obchodu s krysími stehýnky, které prodává důstojníkům jako lahůdku

Rusko

- zpočátku převažuje dokumentární zpracování války a uplatňuje se zde metoda socialistického realismu

- Boris Polevoj (1908-1981) – Příběh opravdového člověka (1946) – vypráví o sovětském pilotovi Alexeji Maresjevovi (v knize je přejmenován na Meresjeva), který byl sestřel a poté zachráněn partyzány → amputují mu obě nohy → Alexej se dostává do deprese, ze které mu později pomáhá jeho spolupacient, plukovník Vorobjev, který mu dal přečíst článek o ruském letci z 1. světové války

- Michail Šolochov – Osud člověka

- Alexandr Fadějev – Mladá garda

- Alexandr Solženicyn – píše o absurditě společnosti, dostal Nobelovu cenu; napsal Jeden den Ivana Děnisoviče - dílo bylo kritizováno; popisuje odvrácené stránky hrdinství sovětských lidí, vypráví o drastických poměrech ve stalinských koncentračních táborech (gulagy); v knize je líčen jeden běžný den v takovém gulagu z pohledu Ivana Děnisoviče, který je tam za "velezradu” → i přesto, že má ten den Ivan zimnici a horečku, musí jít pracovat na studené holé pláně, kde je teplota i mínus 30°C; autor popisuje i stravu v gulazích (šlichta, jen zelenina nebo kroupy)

EXISTENCIALISMUS

- ve 40. letech patřil tento směr k vůbec nejvlivnějším filozofickým směrům (hlavně ve Francii)

- reakce na válku a hlavně na tíživou situaci a existenci člověka během války a po ní

- odcizení, člověk je ve vleku okolností, kdy ztrácí smysl pro vyšší hodnoty

- autoři ukazují člověka v nezkreslené podobě, jako jedinečnou osobnost (žádné třídy, apod.), člověk je zodpovědný za své jednání

- mezi nejvýznamnější filozofy existencialismu patří Friedrich Nietzche, Kierkegaard nebo Karl Jaspers

       Jean-Paul Sartre(1905-1980)

          - spisovatel a dramatik

- tvrdil, že člověk je samostatná existence plná úzkosti a pocitů strachu; psal o osudu člověka, který často nemá žádný smysl, o nicotě vlastního bytí, o celkové absurditě; život je podle něj jen řetězec jednotlivých náhod

- formou dialogu ve svých dramatických dílech vysvětloval své filozofické názory

- psal o tématech nejen ze současnosti, ale využíval i historické náměty

- Sartre měl dostat Nobelovu cenu, ale odmítl ji

- díla:

Hnus (v češtině překládáno občas jako Nevolnost) – román blížící se eseji, typická moderní próza, psáno formou deníku; hlavní hrdinou je historik, který sbírá materiál pro svou studii; jsou zde vloženy filozofické pasáže o smyslu člověka a jeho bytí na Zemi → znechucení jedince ze sebe, z lidí, z historie

Zeď – novela; zeď je zde míněna jako pomyslná věc, která odděluje lidi; odehrává se ve Španělsku v době občanské války, konkrétně ve vězení – symbolika odcizení mezi lidmi

Cesty svobody – románová tetralogie; Sartre píše metodou filmové montáže, snaží se zachytit jeden příběh z různých úhlů pohledu

Mouchy – drama; přepracování antické hry Oresteia od Aischyla; Orestes se vzepře bohům a chce vzít spravedlnost do svých rukou → chápáno jako výzva k boji proti fašismu

Za zavřenými dveřmi (překládáno také jako S vyloučením veřejnosti) – drama; mrtví se scházejí a diskutují spolu

Mrtvý bez pohřbu – drama

Bytí a nicota – filozofická stať

Albert Camus (1913-1960)

- byl oceněn Nobelovou cenou

- pocházel z Alžíru; jeho manželkou byla Simone Beuvoir, feministka, která napsala knihu Druhé pohlaví

- díla:

Cizinec – román, Camusovo nejznámější dílo; děj se odehrává v Alžíru, hlavním hrdinou je úředník Mersault, který se zaplete s náhodným známým a jeho arabskými soky → jednoho z nich v panice omylem zastřelí → je postaven před soud a odsouzen k trestu smrti (také proto, že když byl třeba na pohřbu své matky, bylo mu vyčítáno, že neprojevuje smutek)

Mor – román; alegorie – mor je tu symbolem fašististické okupace Francie; je tu popsáno "univerzální zlo”, které lidé nosí ve svém nitru; hlavní hrdina se proti tomu snaží marně bojovat; dílo je psáno formou kronikářských zápisků

Mýtus o Sisyfovi – vztahuje se k antice; úzkost může v konečném důsledku člověka pobízet, aby naplnil svůj život něčím smysluplným

NEOREALISMUS

- umělecký směr 40. let a doby po 2. světové válce, nejvýraznější v Itálii

- vychází z realistického pojetí světa, důležité je být co nejpřesnější, vše se zobrazuje dokumentárním stylem

- usiluje o uměleckou pravdu, má kritický postoj k měšťácké společnosti, všímá si hlavně stinných stránek společnosti (nezaměstnanost, bída, prostituce), klade důraz na fakta a jevy

- je to směr velmi blízký existencialismu

- často se tu objevuje forma reportáže

- typické pro tento směr je spojení s italskou kinematografií; cílem filmu je zobrazit všední den obyčejného člověka, jeho strasti, problémy, starosti, je kladen důraz na detaily (oblečení, ...), vycházejí z faktů

- italští režiséři: Giuseppe de Santis, Vittorio de Sita, Cesare Zavattini a nejznámější Federico Fellini (filmy Podvodník, Silnice, Darmošlapové – na tomto filmu spolupracoval s Passolinim)

Alberto Moravia (1907-1990)

- díla:

Horalka – román; odehrává se v posledních měsících války; vyprávění ženy Cesiry, která pochází z velmi chudého kraje → rodiče jí ale domluví sňatek s bohatým starším mužem, Cesira se má starat o jeho obchod, baví ji to → Itálie je obsazena vojskem a spojeneckými jednotkami → Cesira přichází o své iluze o lidech a morálce → že je svět plný vrahů a násilníků zjišťuje hlavně když je její dcera Rosetta znásilněna v kostele → Rosetta se pak změní, stane se prostitutkou; závěr ale vyznívá optimisticky, Rosetta v sobě znovu objevuje cit

Římanka – příběh o krásné dívce Adrianě; ukazuje kontrast toho, co si vysnila a skutečnou realitu (život jí přinášel jen zklamání, ...); smiřování se i vymaňování se ze spárů osudu (sebevražda); absurdní situace; Adriana pracovala jako modelka, ale stala se prostitutkou; závěr v sobě ale opět má nádech optimismu

Nuda

Věci jsou věci

Římské povídky – typické neorealistické dílo; hlavní hrdinové pocházejí z nejchudších vrstev společnosti (šoféři, prostitutky, ...); povídka Paňáca – vypravěčem je doprovodný kytarista, který se zpěvákem Milonem vystupuje po hospodách → Milone neustále kazí pěkné písničky vulgárnostmi a zesměšňováním se, vlastně vůbec neumí zpívat, jen vyvolává posměch → když to zjistí, spáchá sebevraždu

ROZHNĚVANÍ MLADÍ MUŽI (ANGRY YOUNG MEN)

- uskupení, které se nejvíce prosadilo v 50. a 60. letech v Anglii

- nebyli tu jen muži, spolupracovaly s nimi i spisovatelky

- neměli jasně formulovaný program, společné bylo jen to, že chtěli vyjádřit nesouhlas s anglickou společností (která byla snobská, pokrytecká, pragmatická), protestovali proti její morálce a hodnotám

- rebelové; jejich náměty byly chudší vrstvy obyvatel, proletáři, welšané, zkušenosti z války

- navazují na anglický realistický román, který měl i humoristické nebo satirické stránky (ale také byl psychologický a sociální – např. James Joyce)

         - John Waine(1925) – román Pospíchej dolů – hlavním hrdinou je rebel, který se snaží distancovat od společnosti → střídá proto zaměstnání, dostává se do vězení

- román Zima v horách – hlavním hrdinou je tu lingvista, který přijel do Wellsu studovat jazyk → stává se zde svědkem odporu zaměstnanců proti jejich zaměstnavatelům

- John Brain (1922-1986) – román Místo nahoře – hlavní hrdina připomíná Juliána Sorrela z díla Červený a černý; jedná se o příběh účetního, který se snažil dostat do elitní společnosti a využil k tomu vztah k bohaté naivce, která s ním čekala dítě → účetní má ale ještě jednu partnerku, která kvůli němu spáchá sebevraždu

- román Život nahoře – pokračování románu Místo nahoře; autor zde líčí manželství hlavního hrdiny, který není spokojený se svým životem; příběh má ale happy end, který nevyznívá příliš věrohodně; toto dílo bylo velmi úspěšně zfilmováno

- Kingsley Amis (1922 – 1995) – Šťastný Jim (Univerzitní román) – bestseller; Amis navázal na tradice humoristického románu (např. Dickens); vysmívá se tradicím, které panují na univerzitě; hlavní hrdina Jim Dixon se mezi kolegy ani studenty necítí dobře (hlavně kvůli příliš snobskému prostředí)

- John Osborne (1929-1994) – autor muzikálů, historických her (dokonce psal hry, které kritizovaly královskou rodinu); napsal drama Ohlédni se v hněvu – hlavním hrdinou je anglický intelektuál, kterému vadí rozdělení anglické společnosti na významné a bezvýznamné; dílo připomíná parodii; hlavní hrdina vyjadřuje hnus, je hysterický, kritizuje svou rodinu

BEAT GENERATION

- beat = zbitý, poražený, tep

- vznik této "skupiny” se řadí do 50. let v San Francisku

- objevuje se nový typ poezie určené k přednesu a nový vztah ke čtenáři; poezie se čte v barech a kavárnách (básník se stává recitátorem)

- velký rozvoj v 50. a 60. letech

- typickým hrdinou je tulák ("kult tuláka”), snaha spontánně formulovat myšlenky, objevuje se volný verš, hovorový jazyk, žalozpěvy, litanie, důraz je kladen na rytmus, cílem je provokace

- na beatnickou generaci navazuje hnutí hippies

Allen Ginsberg

- jeden z nejvýznamnějších básníků celé beatnické generace a vůbec celého 20. století

- pocházel z Ameriky, ale jeho matka byla Ruska a Židovka (→ proto se Ginsberg zajímal o východní filozofii a byl ovlivněn asijskou literaturou)

- snažil se psát o všech dosud tabuizovaných tématech (o sexu, ...), ale psal třeba i o lásce

- jeho verše jsou kritické k americké konzumní společnosti

- díla:

báseň Kvílení – pomyslná "bible” beatnické generace; vyvolala soudní proces, kde se rozhodovalo, jestli básník vůbec může vyjadřovat něco, co někoho může pohoršovat → Ginsberg vyhrál (soud uznal estetické hodnoty díla) → začala se uvolňovat cenzura, díla jí přestávala podléhat, začala se vydávat díla autorů, kteří byli na "černé listině” (nesměli vydávat)

- je to svědecká výpověď o beatnické generaci, Ameriku nazývají "peklem”; obsahuje prvky orientální filozofie, přívlastky se řetězí za sebou; oslovuje trpícího člověka, objevuje se tu "moloch” - mol zla v lidech

,,Sny! adorace! osvícení! náboženství! celý ten lodní náklad citových sraček!”

Jack Kerouac(1922-1969)

- nejvýznamnější prozaik beatniků, ale psal i úspěšnou poezii

- Američan francouzsko-kanadského původu

- byl ovlivněn čínskou a japonskou poezií

- koncem 60. let navštívil Prahu, přednášel tu svoje verše, které měly velký úspěch

- jeho psaní bylo uvolněné, nespoutané; důležitý je u něj motiv tuláka (slovo "beat” také vyjadřuje spojení "potloukat se”)

- jeho knihy byly v počátcích odmítány (morální cenzura – Kerouac psal velmi bezprostředně o vztazích, o sexu)

- díla:

román Na cestě (maturitní otázka)

Městečko a velkoměsto

Mák

sbírky: San Francisco Blues, Mexiko City Blues, Rozprášené básně (vydány posmrtně)

William S. Burroughs

- americkou společnost nazval "pistolnickou”, ačkoliv sám velmi miloval zbraně (jednou však nešťastnou náhodou zastřelil svoji manželku)

- témata: závislost na drogách, na sexu, na moci

- používá drsný jazyk (hlavně k vysmívání se); uvolněná, moderní kompozice; úvahy, eseje → střídá různé postupy

- díla:

prvotina Feťák – popisuje tu shánění a podávání drog

Teplouš – výpověď, která je dost autobiografická

Nahý oběd – vědecko-fantastické, vytvořil si zde vlastní svět; drogová závislost, ostrá kritika společnosti

MAGICKÝ REALISMUS

- objevil se v první polovině 40. let, navazuje na tradice klasické realistické literatury, ale zobrazení reality je zde prostředkem zobrazených z mýtů

- magický realismus se snaží svět vykládat

- je zde zřetelný magický vztah ke skutečnosti

- nejvíce se magický realismus projevil v karibské oblasti:

- Kolumbie: Gabriel Garcia Márquez (1928) – nejvýznamnější představitel magického realismu; vycházel z dávných mýtů, které vyprávějí zkušenosti lidí; získal Nobelovu cenu

- Sto roků samoty (1967) – rozsáhlý román; autor popisuje život několika generací rodiny Guendiů, která žije ve fiktivní vesnici Makondo v Jižní Americe; zvláštní historický román – zachycuje dějiny latinskoamerických států za posledních 200 let; ovlivněn křesťanským mýtem (motivy prvního hříchu, potopy); průmysl narušuje klidný chod vesnice; všechny postavy mají nekonečný pocit samoty, skepse; v závěru – člověk by se měl snažit samotu překonávat

- Láska za časů cholery – jeden z nejhezčích milostných příběhů 20. století; dílo bylo úspěšně zfilmováno

- Spadané listí

-Guatemala: Miguel Angelo Asterices – román Pan prezident

- Kuba: Carpentier

Amerika

- John Steinbeck – Na východ od ráje – vychází z příběhu o Kainu a Ábelovi

- John Updike (1932) – román Kentaur – vychází z antického mýtu o kentauru Cheironovi, který je omylem zasažen Heraklovým šípem; podobenství se životem učitele Caldwella

Kavkaz, Asie

- Čingiz Ajtmatov (1928) – hledá návrat k mýtům asijských národů; klade si otázky o přežití lidstva v době globalizace; napsal: Džamila, Stanice Bouřná, Popraviště – různé příběhy, např. diskuze Piláta Pontského a Ježíše

POSTMODERNISMUS

- v podstatě souvisí s magickým realismem, ale objevuje se o něco později, až v 60. letech 20. století

- využívá různé umělecké příběhy, často se zde využívají retropříběhy (záležitost z minulosti je ironicky hodnocená z pozice dneška) a motiv knihovny coby symbolu vzdělání

- preference diváka a čtenáře → je mu "nabízena” spolupráce, postmodernismus je také typický svou masovostí (obrací se na daleko větší skupiny a vrstvy); stírá rozdíly mezi vysokou a nízkou literaturou

- objevuje se zde spojení různých kultur (souvisí např. s migrací obyvatel), interkultura, mezietnikum → postmodernimus vlastně sám o sobě chce být "kulturou”

- kritika nespokojené společnosti, techniky i vědy (hodnocení), ironický nadhled, kritické pohledy na totalitu, dekonstrukce literárního díla

- Umberto Eco – Itálie; vědec, literát, estetik; zabýval se středověkou filozofií; napsal Jméno růže (1980) – román je koncipovaný jako historická detektivka; františkánský mnich Vilém má rozlušit záhadná úmrtí několika mnichů; všichni zavraždění zde mají černá ústa a černý prst; napínavý děj, souvislost s knihovnou, filozofické úvahy, montáž textu, obsahuje i různé úvahy o významu díla

- Louis Borges – Francie; napsal Babylonská knihovna – časté motivy labyrinty, bloudění

- Milan Kundera – Čechy-Francie; napsal Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost

- Salman Bushdie (1947) – Anglie, Indie; jeho dílo bylo částečně spojeno s magickým realismem; inspiroval se Biblí, koránem, motivy Krysaře z Hameln; jeho díla však někteří považovali za "dílo ďábla”, které je potřeba vymýtit i s autorem → Bushdie byl tedy odsouzen režimem k trestu smrti → nakonec ale přežil a dodnes žije v utajení v exilu; napsal Děti půlnoci, Hanba, Satanské verše

- Kurt Vonnegut junior (Amerika) – autor především sci-fi románů, který zasáhl do undergroundového hnutí v Americe; psal také eseje, úvahy, povídky

- Snídaně šampionů – styl blízký komiksu, obrázkové vyprávění; není zde ucelený příběh; člověk by měl přestat věřit "americkému snu”<

Zpět na hlavní stranu blogu