Poznámky z češtiny: Světová literatura po roce 45

A tady je pokračování - jak se ukázalo, jeden článek na píše.cz zkrátka tolik poznámek najednou nepobere:).

 (ČÁST DRUHÁ)

SCIFI

- zkratka pro žánr science-fiction – vědecko-fantastická literatura

- obrazy v této literatuře se zcela vymykají z rámce skutečného světa, příběhy jsou postavené na autorově fantazii

- tento směr vzniká již v 19. století

- typické pro něj je sblížení vědy a techniky

- vytváření vlastního světa, který je mimo ten náš a má své vlastní zákonitosti

- antiutopie = patří ke scifi; příběhy, které ukazují, k čemu mohou vést snahy a plány utopistů nastolit ve světě rovnost mezi lidmi (všeobecný stát, který všechny kontroluje, všechno vidí), je to jakési varování před těmito utopisty

- Stanislav Lem (Polsko)

- Arkadij a Boris Strugačtí (Rusko)

Amerika

- Ray Bradbury – Marťanská kronika – povídky; pozemšťané se dostanou na Mars, kde mohou žít

- 451 stupňů Fahrenheita – román; při této teplotě se samovznítí papír; je tu popsána jednotná společnost, kde nikdo nepřemýšlí jinak

- Isaac Atimov

- Arthur Charles Clarke

- George Orwell (1903-1950) – klasický antiutopický spisovatel

- román Farma zvířat – zvířata vyženou farmáře a sami si vládnou, perfektní ukázka totality

- román 1984 – varování před totalitou; děj se odehrává v jednom roce v zemi, kde neplatí žádné psané zákony a kde není kam utéct, jde o vylíčení diktatury, která vládne tak efektivně, že si lidé přestávají uvědomovat jiné možnosti, přestávají myslet, vnímají jen hesla a strojově vytvářenou zábavu; hlavní hrdina Winston se chce z režimu vymanit, ale nepodaří se mu to; vaporizace = vymazání z existence, zničení veškeré zmínky o tom, že by i samotné vaporizování existovalo (změna minulosti musela být úplná, takže se např. i vymazávaly články z novin, kde byla vaporizovaná osoba zmíněna); z této knihy pochází známý výrok "Velký Bratr tě sleduje”

- Ken Kesey (1935) – Vyhoďme ho z kola ven – nespoutaný Patrick McMurphy se ocitne v uzavřeném psychiatrickém oddělení, kterému vládne vrchní sestra Ratchedová ("Velká sestra”, které McMurphy podkopává autoritu) → sestra prosadí, aby byla McMurphymu provedena lobotomie → stane se z něj lidská troska → vypravěč románu Broom Bromden nechce dopustit tuto změnu, proto přítele raději uškrtí a sám z oddělení uprchne; zfilmováno pod názvem Přelet nad kukaččím hnízdem (režisér Miloš Forman)

FANTASY

- autoři tohoto směru si vytváří vlastní, vymyšlené světy, často se vrací do samých počátků lidských dějin

- fantasy je čtenářsky velmi úspěšné a oblíbené

- hlavně dobrodružné příběhy, mytologie, neobvyklé postavy (často zvířata)

        - John Ronald Roul Tolkien (1892-1973) – vytvořil hobity (nenápadný, starobylý národ)

- román Hobit

- populární trilogie Pán prstenů

NOVÝ ROMÁN (ANTIROMÁN)

- objevuje se ve francouzské literatuře především v 50. letech, později v sedmdesátých se vyvíjí nová generace tohoto směru, tzv. nový nový román

- nový román tvrdí, že nedokáže postihnout současný život, odmítá klasickou románovou tvorbu, postava neodpovídá vševědoucímu vypravěči

- nejznámější teoretici: Claude Simon, Michel Butor

Natalie Sarrautová(1902-1999)

- také teoretička nového románu

- vyskytuje se u ní tzv. "nová poetika” neboli "fototropismus” - reakce na světelný podnět; autoři by měli pozorovat vnější chování lidí, které považují za reakci na nějaký podnět (vnitřní psychické dění člověka je ukazováno, chtějí, aby si čtenář věci domýšlel, odmítají popis postav – nejsou prokreslené)

- Sarrautová často vychází z existencialismu, je u ní znatelné ovlivnění Kafkou či Dostojevským

- díla:

Tropismy – snaží se pozorovat lidi a jejich vnější chování

Zlaté plody

Alain Robbe-Grillet (1922)

- další z teoretiků nového románu (tvrdil například, že "nový román = nový člověk” nebo že by dal "celou knihu statí za nový román”)

- jeho díla jsou těžko převyprávitelná

- literatura je podle něj subjektivní a snaží se rozložit obsah

- díla:

Gumy (1953) – připomíná detektivní román, ale postupně se ukazuje, že se jedná spíše o parodii; geniální detektiv má rozplést nejasnosti kolem vraždy a dopadení pachatele → nejasností stále přibývá, ukazuje se, že detektiv je sám vrahem; název románu je podle gum na gumování, které si vrah často kupuje v papírnictví (kde shodou okolností v prodavačce poznává bývalou ženu svého otce, kterého zavraždil)

- svět je podle autora nerozluštitelný

- hádanka: ráno je slepý, v poledne se dopustí krvesmilstva a večer je otcovrahem (Oidipus)

Žárlivost – novela; tradiční milostný trojúhelník; čtenář je uchováván v nejistotě, musí hádat, jaké jsou vlastně jednotlivé vztahy mezi postavami

ABSURDNÍ DRAMA (ANTIDRAMA)

- v podstatě analogie nového románu v divadle

- stejně jako nový román i absurdní drama vychází z existencialismu, chce ukázat reálné projevy absurdity života, ukazuje člověka osamoceného ("nahý člověk” - člověk, který nemá nikoho, kdo by mu rozuměl, nechápe, co se kolem něj děje, je neschopný navázat kontakt s okolím, odcizenost)

- není zde tradiční hlavní hrdina, vyskytují se tu spíš takoví "antihrdinové”; chybí tu nějaké ideové poslání

- dialogy postav jsou nekomunikativní, dá se říct, že se v dramatu vlastně nic neděje

- většinou se odehrává jen na jediném místě (třeba na cestě, na židli, ...)

        - Edward Albee – Pískoviště, Kdo se bojí Virginie Woolfové

- Harold Pinter – Narozeniny

- Eugéne Ionesco (Rumunsko) – Plešatá zpěvačka (1948) – Ionescova první hra, inspiroval se učebnicí angličtiny; groteskní text – žáci se učí jazyk na nepřirozených větách, text celé hry je utvořen z těchto vět; absurdita hry vynikne jen pokud je zahrána velmi vážně

- Židle (1952) – do češtiny je hra překládána i jako Židličky; prázdno, které člověka obklopuje, se tato hra snaží vyplnit židlemi; starý muž a jeho žena odnáší a zase přináší židle a při tom spolu hovoří → vyznívá to tak, že pár uvažuje o sebevraždě → v závěru hry vyskočí z okna (ale možná byli v přízemí a bylo to jen takové gesto)

- Samuel Beckett (Irsko) – získal Nobelovu cenu

- Čekání na Godota (1953) – hra se odehrává na venkovské cestě, kde jako kulisy slouží jen strom a kámen; hrdiny jsou dva tuláci, Vladimír a Estragon, kteří neustále čekají na Godota (možná je to zkomolenina a čekají na nějaké "boží stvoření” nebo na naději → každopádně ze hry se přímo nedozvíme, kdo ten Godot vlastně je); tuláci uvažují i o sebevraždě, nechtějí odejít, nemohou přestat čekat; na scéně se objevují další dvě postavy, Luky a Pozo, kteří procházejí kolem, jeden vede druhého na provaze (poté si v druhém dějství vymění role)