Romská škola? Hardcore na entou

 Celý název téhle zprávičky by měl vlastně znít: Romská škola? Hardcore na entou aneb Reakce na reportáž Ivana Motýla. Zaujal mě totiž článek na stránkách www.tyden.cz, který se čtenářů táže, jaké že to vlastně je být učitelem na romské škole. A dost pesimisticky si zároveň i odpovídá: ,,Neuspěl jsem."

Článek: Jaké to je, být učitelem v romské škole? Neuspěl jsem

Někdy jen chtít zkrátka nestačí

Základní premisa celého příběhu je jednoduchá - investigativní novinář, vystudovaný učitel, se vydává do Základní školy Přemysla Pittra v Ostravě-Přívoze, kde si má vyzkoušet denní chléb učitelů převážně romských dítek. A že to nebude procházka růžovým sadem, to je každému asi hned jasné.

Řekla bych, že tenhle článek je tak trochu výsměchem našemu školství, které sice dává stamiliony (ne, pardon, už jen desítky milionů) na státní maturity a přitom ignoruje ty nejzákladnější potřeby žáků ze "znevýhodněných" prostředí. A taky je jednou z mnoha volavek, které budou asi (bohužel) rychle umlčeny.

Vždyť ono se to přece tak krásně nadává na ty romské povaleče a flákače, kteří ukusují z našich těžce vydřených výplatních pásek. Ale opravdu chtějí být povaleči a flákači? Co kdyby jste, pane Dobeš, místo státních maturit začal sponzorovat nějaký program, který by romské děti víc motivoval ke studiu? Řekla bych, že je to právě laxní přístup ze strany hlavně tedy rodičů (kteří ale vyrostli v tom samém prostředí), otrávených učitelů a v neposlední řadě právě ministerstva školství, které by se mělo snažit lidi už v co nejmladším věku nějak zaujmout. Jak je vidno z reportáže pana Motýla, ne všichni žáci ve třídě byli sprostí nebo agresivní. Někteří se chtěli dozvědět něco nového.

Jenže jen chtít zkrátka někdy nestačí. Je k tomu taky potřeba notná dávka štěstí a příležitosti. A tu zřejmě ministerstvo školství Romům stále poskytnout nehodlá.