Ve stylu Horalky konec optimistický

 Tak jsem se rozhodla vložit první příspěvek do té mé osobní rubriky.

A bude tak trochu pesimisticky sentimentální.

Asi proto, že začíná podzim, to nejkrásnější roční období vůbec (hádejte se se mnou jak chcete, prostě je to tak) a protože na podzim se udála ta nejdůležitější věc v mém životě (btw. narodila jsem se na jaře). A já bych kvůli tomu všemu měla být šťastná a veselá a usměvavá, ale vůbec nejsem. Jsem zapšklá, smutná a neduživá. A nějak vůbec nemám chuť to měnit.

A přitom je tak nádherné počasí (věřili byste tomu, že když si devětadvacátého září stoupnete na polední slunce, máte chuť se svléknout a skočit do bazénu?), ptáci zpívaj a tak vůbec všechno. Ale co se týče mého soukromí, nějak se to všechno hroutí. Čas od času to tak ale mají všichni, že? Po takovém tom "úžasňoučkém" období zkrátka přijde studená sprcha. A pak se to zase zlepší. Aspoň tedy naivně doufám. 

Ve škole je to taky všechno tak nějak na houby. Učitelé nás docela úspěšně straší s maturitou a s horlivostí sobě vlastní nás na ni už docela neúspěšně připravují. Smutné je, že na všeobecném gymnáziu prostě nikdo nechápe studenta, který se chce orientovat nějakým směrem. Například humanistickým. Jednoduše musí ovládat všechno až do posledního dechu (do května). Proto se místo na češtinu učím matematické posloupnosti, proto místo anglických bifluji německá slovíčka, proto se místo společenských věd drtím na fyziku a zeměpis. Jaká to nespravedlnost...

Dalším velkým žroutem času se teď navíc stal ještě nácvik na maturitní ples. Díkybohu jsme se jako třída shodli, že nechceme žádné tradiční (a ohrané) předtančení typu jednoduchá latina (chacha nebo jive) případně nějaký rádobydrsňácký hiphop styl. Předtančení bude temné, bude elegantní, bude pompézní. Kromě jakýchsi póz a různých krkolomných otoček a zvedaček (!) nás čekají základy waltzu a paso doble. Vypadá to sice úžasně, to jo, ale jestli to zvládneme, to už je otázka jiná:)

Ale tak fajn, aby konec nevyzníval zase až tak pesimisticky (zrovna jsem to studovala - pozitivní vyznění mají například i neorealistická díla Alberta Moravii - Horalka či Římanka), zkusím najít něco pěkného: