Něco málo o panu Wernischovi

Ivan Wernisch (18. června 1942)

Spisovatel Ivan Wernisch vystudoval Vyšší průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech. Hrnečky však vyrábět nezačal, protože ho "keramičtina" vlastně vůbec nebavila. Živil se všelijak - pracoval jako noční hlídač, betonář a uklízel na petřínské rozhledně. Mezitím se pilně učil francouzsky, německy, italsky, rusky a dokonce i vlámsky a latinsky. 

Jakýsi přelom v jeho kariéře nastal, když se uchytil jako redaktor. Začal pravidelně přispívat do časopisu Host do domu a Tvář, později se stal jedním z předních dopisovatelů Literárních novin. Postupem času také využil své jazykové schopnosti a začal překládat především francouzská a ruská díla (z těch známějších třeba Čechova). V šedesátých letech už byl Wernisch populárním literátem, který hlasitě protestoval proti událostem roku 1968. Hlavně proto byla pak následně jeho díla v období normalizace vydávána jen v samizdatu a v cizině (a to ještě velmi vzácně).

Co se týče jeho poezie, pro Wernische je typická hravá snovost, která provází téměř všechna jeho díla. Dokáže přesvědčivě promítnout do veršů zlomky skutečnosti a tím pádem ve čtenáři dokáže zanechat dojem jakéhosi snového záznamu. Ve Wernischových básních je znatelný úbytek lyriky, naopak se každé druhé vyskytují pestré neologismy. Některé z jeho básní byly zhudebněny, například skupinou Plastic People of the Universe.

DÍLA:

            60. léta: Kam letí nebe (1961) – Wernischova první sbírka

Těšení

Zimohrádek – pravděpodobně jeho nejznámější sbírka vůbec, přelom ve Wernischově dosavadní tvorbě; autor opouští reálný svět a objevuje nový bizarní svět básnické fantazie -> rozdíl v obou světech rozlišuje jen básník a čtenář je odsouzen k bloudění; Wernische při psaní ovlivnily obrazy jeho ženy Heleny (malířka a grafička) -> báseň Sen o Zimohrádku

70.-80. léta: převažuje absurdní komika, mystifikace

Blbecká poezie – osmisetstránkový svazek, shrnuje celou Wernischovu samizdatovou tvorbu

Podvodníci (1985) – divadelní hra

porevoluční tvorba, 90. léta: poezie je pochmurnější, rezignovanější, píše víc o zániku, o smrti

Proslýchá se

Hlava na stole

Cesta do Ašchabadu

Pekařova noční nůše – sbírka básní, textů a úryvků, parodie na deník; koláž vytvořená z veršů, bajek, glos, citátů a memoárů; provokativní postřehy z každodenního života

Růžovejch květů sladká vůně – podobné jako předcházející dílo; úvahy o umělecké tvorbě, krátké povídky, záznamy snů, hovory odposlouchané v hospodách, ve vlaku nebo v tramvaji; autor rozebírá především život a smrt, mluví o tom, že čeká na smrt 

 Wernischova slova z Pekařovy noční nůše:

,,Zdá se, že řeč je něco důležitějšího než pouhý prostředek k dorozumívání."

,,ne, ty nežiješ, ty jsi tu z jiného důvodu, ty"

,,Veselost - stav slabosti, kterého využije vetřelec. Parazit téměř nepostřehnutelný, projevující se jen smíchem."