Václav Havel jako dramatik a spisovatel

- Václav Havel se narodil 5. 10. 1936 v Praze do známé podnikatelské rodiny (jeho dědeček postavil palác Lucerna, otec vybudoval vilovou čtvrť Barrandov) 

- kvůli režimu nemohl Havel studovat, vyučil se tedy chemickým laborantem; v roce 1955 nastoupil na ekonomickou fakultu ČVUT, ale studium po 2 letech ukončil a musel na vojnu 

- pracoval jako jevištní technik v divadle ABC, působil v Divadle Na Zábradlí, kde byly později uvedeny jeho první divadelní hry 

- dálkově vystudoval divadelní fakultu AMU

- v roce 1956 se Havel seznámil s Olgou Šplíchalovou, kterou si o osm let později vzal; když se dostal do vězení (79-83, za podvracení republiky), začal jí psát dopisy, které později vyšly pod názvem Dopisy Olze (1983) – kniha je souborem 144 reflexivních dopisů 

- 1965 – Havel se stal členem redakční rady literárního měsíčníku Tvář a také předsedou Aktivu mladých spisovatelů SČSS, roku 1968 předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů 

- od 70. let nesměl Havel oficiálně publikovat a živil se jako pomocný dělník v trutnovském pivovaru -> o tomto období jeho života vypráví film Občan Havel přikuluje 

- 1975 – Havel založil samizdatovou strojopisnou ediční řadu pro nezávislou literaturu Edice Expedice; později se také stal hlavním iniciátorem Charty 77 (společně s Janem Patočkou a Jiřím Hájkem) -> následkem toho strávil roku 1977 pět měsíců ve vyšetřovací vazbě (následovaly ještě další podmíněné i nepodmíněné tresty)

- od roku 1987 byl Havel jedním z iniciátorů vydávání samizdatových Lidových novin 

- v listopadu 89 se Havel stal spoluzakladatelem Občanského fóra; od 1989 do 1992 byl československým prezidentem, od 1993 do 2003 českým prezidentem 

- po smrti manželky Olgy se Havel znovu oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou

- Havel byl několikrát navržen na Nobelovu cenu; v roce 2003 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka a Řád bílého lva I. třídy; v roce 2010 převzal Havel Cenu Franze Kafky 

- Havlovo jméno nese již několik knihoven 

Dramata: 

- Havel patří mezi představitele absurdního drama; ve svých hrách se nechával inspirovat všedním životem, obyčejnými každodenními situacemi 

- velkou roli v u něj hraje jazyk, řeč je v jeho hrách deformována (tzn. lidé nemluví normálně, ale až komicky podivně; používají fráze, často se nedokáží domluvit) 

Rodinný večer – první hra 

Zahradní slavnost – objevuje se zde specifický jazyk funkcionářů (směs vulgárnosti a familiárnosti); problémy moci a byrokracie; hlavní postava Hugo Pludek postavil svou kariéru na frázích a nakonec se v nich úplně ztrácí 

Vyrozumění – Havel tu vymyslel nové úřední jazyky, ptydepe a chorukor, který má usnadnit komunikaci mezi byrokraty; spíše než pomocníkem se však stává spíš nepřekonatelnou překážkou

Žebrácká opera – jedna z nejznámějších Havlových her; vypráví o souboji dvou zločineckých organizací londýnského podsvětí -> kvůli tomu, aby zničili konkurenci využijí všech prostředků; komedie o tom, že ne vždy zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí, že každý prostě jen dělá to, co ostatní – sleduje své cíle a kryje si zády 

Audience – spisovatel Vaněk je "uvězněný" v době totality v pivovaře (autobiografičnost), ale naskytne se mu možnost povýšit na místo skladníka -> pokud by ale chtěl povýšit, musel by na sebe donášet sládkovi -> odmítá to a v závěru chápe bezvýchodnost a absurditu nejen své situace, ale i celé své doby 

Odcházení (2007) – děj se odehrává ve višňovém sadě u vily dr. Riegra -> od něj vilu kupuje náměstek Klein, chce ji přestavět na společenské centrum s erotickým klubem; Riegrovi se tím rozpadá svět a nakonec se sníží natolik, že nepohrdne ani místem poradce bývalého tajemníka Kleina; do děje často zasahuje autorský hlas (vyjadřuje se k provedení scén, peskuje herce, aby nepřehrávali) -> autor tak herce ovládá jako loutky; objevují se zde narážky na Višňový sad od Čechova nebo Krále Leara od Shakespeara; Odcházení bylo úspěšně zfilmováno, Havel sám režíroval (hlavní role Josef Abrhám a Dagmar Havlová) 

Další díla: 

- Havel psal také literární, divadelně kritické a úvahové texty (už od počátku 60. let) 

- jeho projevy a eseje se staly známé hlavně v době Pražského jara 1968 

- nejvýznamnější část jeho esejistického díla vznikla hlavně v době normalizace: Dopis Gustávu Husákovi, Moc bezmocných, Dopisy Olze, Slovo o slovu atd.; v době prezidentství napsal např. Letní přemítání – obsahuje Havlovy poznámky o tom, jak vidí českou zemi a její problémy, jak vidí její budoucnost a za jaké věci se chce zasazovat - i když Václav Havel nechtěl být filozofem, ve svých textech se často dotýkal řady filozofických témat jako je svoboda, moc, morálka či trascendence

- co se týče jeho básnické tvorby, jeho nejznámější sbírkou jsou Antikódy – obsahují typogramy (strojopisné kaligramy); má blízko k poezii Jiřího Koláře