Sofiin svět (Jostein Gaarder)

 Už jsem se tu kdysi dávno zmiňovala o tom, že jsem v naší úžasné městské knihovně objevila pravý a nefalšovaný filozofický poklad - totiž samotné Světové nejžádanější dějiny filosofie. 

Kniha s nepřehlédnutelným fialovým přebalem se ale zpočátku zdá být docela obyčejným příběhem čtrnáctileté puberťačky, která má nejlepší kámošku, trochu si nerozumí s mámou a stýská se jí po tátovi, který je v cizině. Že je všechno jinak, pochopíte velmi brzy - hned jak ta norská dívčina Sofie dostane dopis od neznámého filozofa, který jí pozve na korespondenční rychlokurz filozofie, který jí má otevřít oči a pomoci jí vyšplhat po králičím kožichu až na samý vrchol...

Musím říct, že co se týče filozofické části knihy, rozhodně nemá chybu. Tajemný filozof Alberto Knox provede Sofii prakticky vším důležitým ze světa filozofie, od prvních mýtických dob a východního filozofování až po Freuda a marxismus. Je tu zmíněn každý známější filozof, je tu podrobně popsaná doba, ve které žil, nechybí ani zajímavosti a různé perličky. Všechno je navíc čtenáři předkládáno buď poutavým vyprávěcím stylem anebo neméně zajímavou formou rozhovoru Alberta a Sofie. Filozofii máme letos na programu v předmětu nazvaném základy společenských věd a musím přiznat, že já jsem se na ni zpočátku vůbec netěšila, všichni strašili, jak hrozně těžké je pochopit ji. No ano, uznávám, že je to skutečně složitá vědní disciplína, ale pokud si k ní najdete cestu, najednou jako by se vám začalo všechno propojovat a vy si začnete klást otázky a najednou... chápete. Rozumíte. 

Především v tom je tahle kniha úžasná. Když ji čtete opravdu poctivě, postupně zjišťujete, že rozumíte. Nakonec je vám jasné, že "školní" dějiny filozofie a dějiny filozofie skutečné jsou od sebe na hony vzdálené. Protože ty školní jsou především o biflování se letopočtů (Proč, proboha, je tak důležité, kdy se narodili Sókratés, Platón a Aristotelés? Proč jen nestačí vědět, že tvořili v klasickém období, na vrcholu antické filozofie?) a nejrůznějších krkolomných pojmů (ontologie, gnoseologie, aporie, ...). Narozdíl od toho se dějiny filozofie Josteina Gaardera dotýkají historie jen povrchně. Spisovatel si klade cíl mnohem náročnější - totiž donutit čtenáře ptát se a hledat na své otázky odpovědi pomocí systémů a teorií, se kterými během let přicházeli jiní filozofové. A nutno říct, že Gaarder uspěl.

..........Malé varování: V následujícím odstavci si pouštím pusu na špacír o tom, jak to vlastně celé dopadne.......

...

A co se týče příběhu samotného... Hm, já nevím. Zpočátku se mi to zdálo jako naprosto dokonalý nápad, tajný filozof začne docela obyčejné holce posílat dopisy o filozofii, aby se díky němu stala trochu moudřejší a získala nový pohled na svět. Josteinova Sofie je však obyčejný zvědavý smrtelník, stejně jako my všichni, proto se snaží svého tajemného učitele vypátrat. Nakonec se tedy úspěšně dozvídá, že jeho jméno je Alberto Knox a že bydlí v opuštěné Majorově chatě u jezera.

Jakmile má ale čtenář pocit, že dílo je rozuzlené a nyní si jen bude nerušeně užívat filozofického čtení, pořádně se mýlí. Ukáže se totiž, že nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá - Alberto Knox a Sofie totiž dostávají zvláštní dopisy od norského příslušníka OSN z Libanonu, který píše své dceři Hildě o překvapení, které vyrábí k jejím patnáctým narozeninám, o tom, jak se mu po ní stýská, jak se na ní těší, kdy přijede domů... Nakonec přijdou na to, že oba dva, Alberto i Sofie, jsou vymyšlenými postavami v knížce Alberta Knaga, který jejich příběhem ozvláštnil učebnici filozofie. Tu píše pro svou dceru Hildu k patnáctým narozeninám. A Hilda Knagová opravdu za pár dní, o svých narozeninách, poštou dostává nevšední dárek od svého tatínka.

Uf, to bylo komplikované. Takže to je celé, to je konec příběhu? Ani náhodou! Ale musím říct, že bych asi byla raději, kdyby to tak skončilo. Poslední dobrodružství v úplném závěru už se mi zdálo s tím vším takové... prostě to do celého kontextu moc nezapadalo. Alberto a Sofie totiž nechtějí dopustit, aby jejich příběh skončil, a proto se vydávají z knižních stránek do opravdického světa, ve kterém žije Hilda. Pokoušejí se s ní setkat, jenže... Jenže zkrátka nejsou opravdoví, takže je Hilda nevidí, i když matně tuší jejich přítomnost. Čeká je tedy smutný příběh tisíce pohádkových postaviček, které žijí svůj nekonečný život v lidském světě? Anebo se Sofie raději vrátí zpátky ke své mamince do knížky? Spisovatel nechá své čtenáře hádat...

 A co říct závěrem... Už jenom kvůli tomu skvělému filozofickému výkladu bych knížku doporučovala všem, kteří se o filozofii nejenom zajímají, ale třeba k ní mají i poněkud skeptičtější názor. Nikdy totiž nevíte, kdy vás popadne chuť filozofovat...